Proč na některých mapách vidíme území Antarktidy rozdělené mezi několik států?
Antarktida je nehostinným světadílem bez stálého osídlení, jejími jedinými dočasnými obyvateli jsou vědci na výzkumných stanicích. Neznamená to ovšem, že neexistují státy, které si na velké části jejího území nedělají nárok. Do roku 2016 vzneslo postupně nárok na území Antarktidy sedm států: Spojené království, Nový Zéland, Francie, Norsko, Austrálie, Chile a Argentina, přičemž nároky Spojeného království, Chile a Argentiny se navzájem překrývají. Navíc Spojené státy a Rusko si vyhrazují právo podobný teritoriální nárok vznést, i když tak dosud neučinily. Může se zdát, že zájem na „vlastnictví“ polárního území je spíše symbolický, ovšem tyto země jednají především s vědomím možného budoucího využití nerostného bohatství Antarktidy, podobně jako se dnes již děje na opačném konci planety, v Arktidě.
Všechny tyto nároky mají ovšem v současné době symbolický charakter díky Smlouvě o Antarktidě, kterou v roce 1959 podepsalo 12 zemí a od té doby se přidávají další, Československo v roce 1962. Smlouva zakazuje vojenské využití světadílu, pozastavuje veškeré územní nároky nad antarktickým územím a upravuje podmínky mezinárodní vědecké spolupráce.
Česko, jako jeden ze států podílejících se na mezinárodní výzkumné činnosti, především na vlastní Mendelově polární stanici, patří od roku 2014 mezi státy s hlasovacím právem na každoroční Konferenci států Antarktické smlouvy. Účastí na antarktickém výzkumu Česká republika přispívá k společnému úsilí o zachování kontinentu a pochopení jeho globálního významu.
Antarktida je tedy stále mezinárodním územím, nepatří žádnému státu, ale všemu lidstvu.